Michal Šlesingr - Aktuality

Během posledního kola SP jsem jako dar za 3. místo od pořadatelů dostal malého huňatého mamuta. Cožpak o to, mamut to byl velmi vydařený a jistě vzešel prací někoho šikovného, nicméně když jsem pak na hotelu zjistil, že je vyroben z pravé liščí kožešiny, nikoli z pouhé napodobeniny, rozhodl jsem se ho pořadatelům vrátit. Jako bych to přivolal, když jsem ještě ten den dopoledne na Facebooku sdílel video o krutém zacházení se zvířaty na kožešinových farmách. Upřímně, nejde jen o kožešinové farmy, ale spíše o celkový přístup lidstva ke zvířatům, která vnímáme jako pouhý zdroj. Nejsem vegetarián a jím maso, chápu, že jsou zvířata zabíjena pro maso, případně pro kožešiny, pokud se jedná o skutečné potřeby. Nikdy ale nepochopím zabíjení zvířat z pouhé rozmařilosti, aby někdo mohl mít kabelku z krokodýlí kůže za sto tisíc, nebo aby mohly být vyrobeny takové s odpuštěním blbosti, jako právě mamut, kterého jsem vrátil. Člověk je na zemi asi jediný druh, který zabíjí z jiných pohnutek než z důvodu přežití, případně ustanovení svého postavení. Je pravdou, že lze namítnout, že Ti, kteří se ve skutečnosti nacházejí na samém počátku tohoto zvráceného řetězce, Ti kteří ve velkém vybíjí mláďata tuleňů, uřezávají žralokům ploutve a pak je ještě živé a bezmocné nechají padnout ke dnu a pomalu zemřít, loví velryby, kožešinovou zvěř, uřezávají nosorožcům jejich rohy a slonům kly, Ti skutečně toto dělají pro jejich přežití. Je to však pouze proto, že smetánka má pocit, že peníze jim mohou dát všechno a vytvářejí tak poptávku po zboží, které má přívlastek luxusního, většinou i drahého, a lidé, kteří ho produkují ať už v přírodě nebo na farmách tak cítí snadný výdělek a zavírají oči nad zvráceností tohoto trendu a utrpením zvířat.

Mamuta jsem vrátil, dočkal jsem se velkého údivu, ale na druhou stranu i omluvy od slečny v závodní kanceláři, která snad i trochu pochopila, z jakých pohnutek jsem tak učinil. Pravděpodobně ho někdo z pořadatelů vezme domů svému dítěti na hraní, což je dobře, protože lišce už stejně nic život nevrátí, ale možná se příště zamyslí, jestli je to opravdu tak žádaný dar, kvůli kterému stálo za to lišku zabít. Všem milovníkům takového zboží bych přál, aby mohli být při jeho výrobě od samého počátku, možná by si to i mohli zkusit, jistě by při stahování kůže cítili stejnou slast, jako když si tvář zaboří do hebkého kožichu vyrobeného z desítek, možná i stovek činčil.

Není to celé o hledání extrémů, že bude člověk přežívat na kořínkách a pást se na louce, je to pouze o rozumném přístupu a respektování jiných tvorů! Stejně jako každým otřese zpráva, že někdo někoho zabil jen proto, aby si vzal jeho zlaté hodinky a peněženku, stejně mnou otřese zpráva, kdy někdo zabije nosorožce jen kvůli jeho rohu a žraloka kvůli jeho ploutvi.

komentáře [16]

I letos se mi potvrzuje, že mi Khanty sedí a po SP v Sochi, kdy ani profil tratí, ani jejich stav nebyly podle mého gusta, tady v Khanty si zase konečně můžu pořádně zalyžovat. Ve sprintu se mi jelo dobře a s jednou chybou na ležce, která mě opět musela velmi mrzet jsem doběhl 8.

Dnes ve stíhačce jsem si polepšil na 3. místo, ačkoli to byla dost divočina. Zase se mi jelo velmi dobře, už od startu jsem cítil, že na trati to dnes bude fajn. Po ležkách, kdy jsem je konečně letos prolomil, jsem se držel ve vedoucí skupině a v klidu jsme si dojeli na stojku. Tam mě čekalo hned několik překvapení, stoupal jsem si na stav č. 3 a opravdu nechápu, proč první 3 stavy nebyly zametené a od č. 4 už byly. No nic, trochu jsem si lyžemi vyhrnul z podložky sníh, abych při prvním výstřelu někam neodjel, profooukl mířidla a zamířil. Dřív než jsem se nadál, koukám, jak se první terč zavřel. Říkám si, sakra, kam jsem to tu polohu udělal, to čumim k někomu jinému nebo co? Vykouknul jsem nad dioptrem na terče a bylo mi to jasný, Andi mi to sypal do sklopek. Tak jsem se školácky přihlásil a dlouhou dobu čekal, než rozhodčí zareagovali. Čekal jsem tam a jen jsem mohl pozorovat, jak čelo závodu odjíždí a já přicházím o kontakt. Po natažení terče jsem odstřílel svou položku a ještě si přidal jedno kolo. Když jsem z trestného kola vyrazil na trať a do prvního kopce, hned jsem cítil, že to postávání na střelnici nohám zrovna neprospělo, trochu mi vytuhly. Věděl jsem, že mi budou muset nějaký čas odečíst, tak jsem se snažil znovu rozjet a nevypadnout ze závodu. V tu chvíli už jsem ale měl po mém oblíbeném kontaktním závodě a jel jsem proti stopkám. Na poslední položce jsem ještě zachyboval 2x a do cíle doběhl na sedmém místě. Na trati jsem měl informace, že mi budou odečítat 15 sekund, což se mi zdálo sakra málo, ale taky, že by mi to mělo dát na bednu, tak jsem se snažil upalovat, co to šlo. Kus před sebou jsem viděl skupinku, ve které jsem poznal Landiho a Lukiho a CJB, těm se mi dařilo trošku přibližovat. V cíli to bylo nekonečné, protože než JURY ze záznamu zjistila, kolik jsem musel pročekat na střelnici, odečetla mi to, čímž jsem se dostal před Martina, načež museli Francouzi zase protestovat, že Martin neměl informace a vypustil konec, tak to trvalo snad hodinu. Nutno říci, že náš protest byl, aby jsme byli s Martinem oba 3., protože jeho vypuštění závěru jsme si byli vědomi a takhle se prostě kontaktní závody jezdí. Konečné rozhodnutí je myslím spravedlivé a ani jeden z nás jsme proti němu neměli výhrad. Konečné 3. místo je tedy super, jen škoda, že jsem si nemohl zaběhnout "normální" stíhačku, protože dnes bych se na trati měřil rád.

komentáře [1]

V pondělí jsme se přepravili z Osla do Sochi. Nejprve jsme narazili na ruskou byrokracii hned na letišti při kontrole zbraní a munice, ta nás zadržela tak 3 hodiny v letištní hale, případně v autobuse. Když se podařilo v této bitvě konečně zvítězit nad všemi pravidly, předpisy a nesmysly, tak jsme se autobusem vydali ke stanici lanovky, kde jsme dostali akreditace a lanovkou se vydali na kopec. Hned po příjezdu, což bylo už v pozdních hodinách, jsme se jali ubytovat a něco zakousnout k velmi pozdní večeři. Faktem je, že v budoucí olympijské vesnici je příjemné ubytování v dřevem dominujících domečkách.

Stravování je také solidní, ale co je tu asi nejlepší je výhled na okolní hory, který se nám naskýtá poslední 2 dny. Lokalita kde však postupně stále roste olympijská vesnice a sportovní areály je značně zdevastována ruským megalomanstvím, kdy je nutné demonstrovat, že my Rusové nemusíme budovat střelnici na příhodném místě, kde by stačilo mírně upravit terén, my se zakousneme do hory a ona povolí. Aby se nám něco nesesunulo, zajistíme to obřími železobetonovými stěnami, také všechny tunely musíme udělat pořádně, když bude třeba, můžeme tam před nepřízní počasí ukrýt třeba soukromý triskáč, až se Putin dostaví na hry. Stopy po tomto šílenství naprosto nezvratně narušily ráz krajiny a troufnu si tvrdit, že zničily kouzlo jinak neposkvrněných hor, což je velmi smutné.

Tento přístup však rusy opustil, když navrhovali tratě, které mi připadají na olympijské poměry poměrně úzké. Navíc pokud golfová hřiště nahrhují golfisté zkušebním odpalem, místní tratě navrhoval někdo s minimálně litrem vodky v sobě, kde se odrážel od stromu ke stromu. Takové klikatice jinde nenajdeme, navíc stoupání z nejnižšího bodu do nejvyššího také může být celkem brutální, pokud sportovec zrovna není v ideální formě. No, hned dnes večer uvidíme, jak se s nimi popasujeme při "dvacítce".

komentáře [0]

Tak, a MS je za námi. Bohužel jsem si vyžral nemoc v nejhorší možné době, na začátku MS, ani to mi ale nezabránilo, abych si alespoň v rámci aktuálních možností užil nádhernou akci, která se na Vysočině konala. Poděkování patří jak celému týmu, tak pořadatelům, ale hlavně také divákům a fanouškům! Všichni jste byli úžasní a dokázali jste vytvořit náramnou atmosféru, kterou neoceňuje jen český tým, ale snad každý, s kým jsem se o tomto bavil. Novináři, fotografové, sportovci, servisní týmy, prostě všichni! Takže velké DÍKY! Toto mi bylo náplastí na mé smolné účinkování, kdy jsem měl během MS hned několik těžkých chvil. První hned na začátku, když jsem se potýkal s nemocí a nemohl jsem nastoupit do smíšené štafety, od sprintu jsem nic moc nečekal, ale pak přišel individuál, kdy jsem zase dostal přes prsty a musel jsem akceptovat tvrdou realitu, že forma je fuč. Pak se mi zadařilo při štafetě, což opět přineslo trochu optimismu před poslední částí letošní sezóny. Nejtěžší okamžik jsem ale zažil asi právě po štafetě. Dojeli jsme šestí, z čehož jsem měl radost, ale řeknu Vám, přijmout na vyhlášení gratulaci a květiny od prezidenta Václava Klause, to nebylo nic co by mi náladu vylepšilo. Abych zachoval určité dekorum, tak jsem to s kyselým výrazem ve tváři překousnul, nicméně rozhodně mi to náladu nevylepšilo. Pak si do mě ještě každý rýpnul, protože všichni dobře vědí, jak V.K. vnímám. Toto už jsem ale bral s nadhledem, to nejhorší totiž bylo za mnou. Doufám a věřím, že jste si všichni atmosféru i závody užili a že Vám náš tým udělal radost, ikdyž možná ne v každém závodě. Myslím, že celkové vystoupení bylo solidní, tak zase příště na SP.. ;)

atmosféra na náměstí NMNM při vyhlašování

komentáře [6]

Po včerejším lehkém projetí jsem dnes na tréninku zkusil pár rychlých úseků a naštěstí jsem byl schopen to udýchat, aniž bych musel začít chroptit kolem sebe. Po tréninku se mi nepřitížilo a myslím, že by to tak mohlo vydržet do zítra, nebo raději se to ještě může trochu zlepšit. Pokud se tato předpověď naplní, troufnu si konečně nastoupit na start, přestože je to trochu risk, že závod by mohl ústup nemoci zase zvrátit. Bohužel to přišlo v nejméně vhodnou dobu a nemám už moc na co čekat, nestartovat teď o víkendu a pak naskočit do dvacky, by sice byla taky varianta, ale dostat se do hromaďáku by bylo z jednoho závodu celkem nemožné. Takhle když to půjde alespoň slušně, tak tam šance je.

komentáře [0]

starší »